Dobrodružství na cestách

5. února 2016 v 20:02 | Followerka |  Ze života
Pokud už nějakou tu chvilku čtete můj blog, určitě víte, jak moc miluju křesťanské akce - a to hlavně koncerty. A pokud jste o tom ještě nečetli, můžete to napravit právě TADY.

V tomhle článku bych vám ráda řekla příběh dobrodružství, které dopadlo na jednu stranu
hrozně a na druhou moc dobře.

Je to tak tři týdny zpátky, co jsem jen tak mrtvě projížděla facebookem a padla mi do oka pozvánka na jeden event. Byla to Hillsong konference v Londýně. Hillsong je má oblíbená worship kapela a její písně mě provází vírou už hodně dlouho, proto pro mě hodně znamená. Hned jsem začala plánovat, jak příští léto pojedu na tu Hillsong konferenci do Londýna, abych je mohla vidět na živo a chválit je pomocí písní, které mě vždycky tolik přiblíží k Bohu. Tím, že je to v Londýně je jasné, že to nebude zadarmo ani za levno. Začala jsem zběsile plánovat, jak za rok a půl našetřit s kapesného a občasných brigád 10 000 Kč. Když v tom, o pár dní později, přišla ještě jedna zpráva a ještě jeden event. Hillsong přijede do Popradu! Poprad. Slovensko. 1. únor. Tam musím být. Okamžitě jsem zmobilizovala přátele a začala organizovat co a jak. Všechno se zdálo perfektní. A všechno do sebe krásně zapadlo. Až na ten den D.

S kamarádem jsme se den před odjezdem modlili, aby všechno vyšlo, aby byla bezpečná cesta, abychom byli všude včas, aby se nikomu nic nestalo a aby do sebe všechno zapadlo jako puzzle.
Ráno jsme se v den odjezdu s kamarádkou sešly včas na hlavním nádraží a vlakem vyrazily směr Poprad. Jely jsme asi tři hodinky a prožívaly pohodlnou cestu, když v tom vlak zastavil v Hranicích na Moravě a z reproduktoru se ozvalo, že máme vystoupit z vlaku kvůli podezření nebezpečného zařízení. No ok. Zpoždění tak dvacet minut, v pohodě, měly jsme čtyři hodiny na to, abychom se z nádraží v Popradu dostaly do Arény. To malý zpožděníčko nám přece nic neudělá.
No z dvaceti minut se stala hodina a z hodiny se stalo hodin pět. No co teď?

Byla ještě šance, že bychom se tam dostaly o hodinu později, ale kamarádka, která měla operované koleno, řekla, že se necítí na cestu z nádraží do arény a že to vzdáváme. Byla jsem zklamaná. Nechápala jsem to. Tolik jsem se těšila, že se budu moci znovu setkat s Bohem tak výjimečným způsobem - skrze hudbu lidí, kteří odevzdali svůj život Bohu se vším, co s tím souvisí.

Vůbec mi to nedávalo smysl. Na nádraží jsem se modlila, abychom to stihly a aby bylo všechno v pořádku. A nebyla jsem zdaleka sama. Ve stejném vlaku s námi jelo ještě mnoho věřících lidí, na tu samou akci. Udělali tak uprostřed nádražní haly kruh a nahlas se modlili k Bohu a zpívali chvály. Bylo to silný. Tolik jsem doufala, že to vyjde.

A doufala jsem tolik moc, že jsem úplně zapomněla na to, že Bůh sám ví mnohem líp než já, co a proč dělá. Já přeci nevím, jaký měl důvod, že jsme se tam nakonec opravdu nedostaly. Možná se nám tam něco mělo stát a On nás chtěl chránit.
Tak moc jsem se upjala na vidinu, že budu s Ním na tom koncertě, že jsem s Ním ve finále vůbec nebyla a nechápala tak, proč se to takhle hloupě semlelo. Je vcelku jasné, že myšlenku nahlásit bombu ve vlaku nějakému člověku, přesně ve chvíli, kdy jelo tolik křesťanů na koncert, vnukl Ďábel. A já jsem se potom ptala, proč to Bůh nezastavil, když mohl a když jsme se všichni tolik modlili? Čtu teď knížku, kde jeden kazatel řekl: "Modlitba není automat, do kterého hodíš minci a vypadne ti cukroví." Bůh to samozřejmě zastavit mohl. Kdykoli by chtěl. Ale On z nějakého důvodu nechtěl. Proč to neudělal, mi zůstává skryto, ale stejně vím, že On pro mě chtěl jenom to nejlepší. A kdyby pro mě bylo to nejlepší dostat se na ten koncert, tak bych se tam taky dostala.

Abych tenhle článek ale nezakončila bez toho, jak jsme nakonec dopadly, řeknu vám, že jsme prožily krásný večer s naší kamarádkou v Ostravě. Daly jsme si dortík, popovídaly si, vykoupily papírnictví a potom večer jely vesele zpátky do Prahy.

No, byl to opravdu velmi zábavný den. Nikdy mě nepřestává udivovat, jaké cesty pro nás Bůh někdy chystá. Ale vždycky to stojí za to.

A nakonec jedna naprosto skvělá písnička, na kterou jsem se těšila snad úplně nejvíc.
Tak si ji vychutnejte tady u mě na blogu :)

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 magthealien magthealien | Web | 5. února 2016 v 20:56 | Reagovat

Já jsem si říkala, že je to zvláštní shoda náhod, že ve chvíli, kdy jsem v Británii, Hillsong jsou v Popradě a jakmile se vrátím domů, budou v Londýně.

Ale kdo ví, co bude v létě :)

Já věřím, že celý ten tvůj výlet měl smysl, ať už jakýkoliv :)

Já mám hrozně ráda Bless the Lord (Matt Redman) a posloucháš Skillety (poslední dobou poslouchám hodně Not Gonna Die, lyric video úžasný)? Byla jsem na nich ve Slušovicích a byl to neskutečný zážitek.

2 followerka followerka | Web | 5. února 2016 v 21:22 | Reagovat

[1]: Tak to je škoda, že je takhle mineš!

Přesně tak, ale moc se těším na UNITED a snad vyjde ještě něco takového :)

Já taky, Bůh si svoje plány někdy prosazuje pro nás dost zvláštním způsobem :)

Bless the Lord je úžasná, je to taková ta klasika, co vždycky tak zahřeje :)
Jinak Skillety neposlouchám, není to tak docela můj styl, ale teď jsem si to pustila a není to špatný :)

3 magthealien magthealien | Web | 6. února 2016 v 12:37 | Reagovat

[2]: Kdyby to vyšlo, byl by to můj první UNITED, jinak myslíš, že je dobré vzít tam sourozence (11 a 9 let)?

Ještě jsem chtěla dodat, že tu myšlenku nemusel vnuknout přímo ďábel, leda by sis to chtěla brát osobně, mohlo to někomu zachránit život a přestože to působí 'špatně'  z jiné pespektivy to mohlo být úplně obráceně. Nesmíme si nic brát příliš osobně :) Cesty jsou holt nevyzpytatelné.

Je skvělá. Skilleti jsou trochu drsnější hudba, ale ty texty jsou krásné :)

4 followerka followerka | Web | 6. února 2016 v 14:20 | Reagovat

[3]: UNITED je rozhodně naprosto nejlepší zkušenost, ale je to dost náročný a nevím, jestli by to tam tví sourozenci ustáli - i já jsem měla na konci co dělat, abych neusnula ve stoje :D

No, já si vcelku jistá jsem, protože se zároveň stala ještě jedna věc - na Slovensku se v té samé době rozbil vlak jedoucí do Popradu plný lidí, kteří také jeli na ten koncert. A to mě v tom hodně utvrdilo...

To určitě jsou :)

5 magthealien magthealien | Web | 6. února 2016 v 18:18 | Reagovat

[4]: A byly tam nějaké děti minulý rok? :)

Tím spíš si myslím, že to bylo z dobrého důvodu. ;)

6 followerka followerka | Web | 7. února 2016 v 18:51 | Reagovat

[5]: Slyšela jsem, že tam normálně jezdí rodiny s dětmi, takže určitě jo :)

7 Amit Amit | Web | 8. února 2016 v 12:18 | Reagovat

Tím vlakem jela slušná výprava od nás z církve. Kamarádka mi pak vyprávěla, jak čekaly v zimě a že se sešel hluk lidí z vlaku a všichni chválili, nevím, jestli jste tamm ještě byly. Každopádně se kvůli té velké výpravě křesťanů posunul koncert, ale stejně stihli jen dvacet minut. Potkali tam ale pár slováků na ulici, kterým po asi hodině úspěšně vyvrátili poněkud zvrácený názor na pražské křesťany. :)
[1]:Jejky, Skilleti jsou skvělí! Já si hlavně oblíbila Rise. A přesně tyhle kapely taky poslouchám. Nejradši ale mám Rend Collective Experiment.

8 Aňa Aňa | Web | 8. února 2016 v 16:20 | Reagovat

Já tě obdivuji, že to bereš tak dobře. Já bych byla asi strašně naštvaná, kdybych se nedostala na nějaký koncert z takového důvodu.
Jinak, když tady všichni mluví o UNITED, tak se taky přidám. Byla jsem tam již 3x a už se z toho stala taková moje tradice. Nedokážu si představit, že bych konce prázdnin zakončila jinak. Pokud budu moct, tak na UNITED si najdu čas vždycky. :)
Akorát jak psala jedna slečna o sourozencích, tak myslím, že 9 a 11 let je ještě moc málo, podle mě to je vhodné trochu pro starší. A taky proto, že to je dost náročné - a v 11 je člověk přece ještě jen dítě a nevydrží být vzhůru každý den třeba do 1 rána. :)

9 followerka followerka | Web | 8. února 2016 v 21:11 | Reagovat

[7]: Jojo, to jsme tam byly, o tom přesně jsem psala :)
To je pravda, ten koncert se posunul, ale jenom o půl hodiny a přeci jenom s pěti hodinovým zpožděním půl hodiny moc neudělá ...
Haha, tak to je super! Alespoň tak! :D

[8]: Taky mi chvilku trvalo, než jsem to vstřebala :D
Taky si myslím, že je to málo, ale ptala jsem se kamarádky a ta říkala, že tam normálně rodiny s dětmi jezdí, spíš asi nechodí tak pozdě spát a mají trošku jiný program :) Záleží jak se k tomu člověk postaví a co od toho očekává.

10 magthealien magthealien | Web | 8. února 2016 v 23:06 | Reagovat

[7]: To ráda slyším, je dobré 'potkat' dalšího fanouška Skilletů :D

[6]: Právě, že jsem tam ještě nikdy nebyla, netuším, jaký je program, ale pokud tam jezdí rodiny s dětmi, nejspíš není problém je tam uložit ke spaní dříve. Rozhodně bych chtěla, aby někde zažili tu atmosféru. Když uvidí tolik lidí, se kterými mají společnou víru a nebudou jen v prostředí našeho malého městečka, kde se na mši z okolí moc dětí ani dospělých nesejde.. :) Do léta je hromada času a ono to stejně nějak dopadne, jak se má stát :)

11 followerka followerka | Web | 10. února 2016 v 15:16 | Reagovat

[10]: Tak uvidíte a držím palce, rozhodně to stojí za to :) I tobě to určitě hodně dá, je tam spousta seminářů a zajímavých věcí, jsem si jistá, že by se ti tam líbilo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama