Vánoční čas

13. prosince 2015 v 22:39 | Followerka |  Ze života
Jak už jste si asi všichni všimli, Vánoce se blíží kvapným krokem a mě pomalu, ale jistě mě začínají zahlcovat povinnosti typu vánoční dárky, přáníčka, pohledy a jiné blbůstky, kterých je tenhle čas na (ne)štěstí plný. Vůbec nevím, čím to je, ale tenhle rok vůbec necítím takovou tu pravou vánoční atmosféru, co je cítit po skořici, teplých ponožkách, huňaté dece, knížce a plápolající svíčce... Nějak ani už nemám chuť vyzdobit si pokoj ozdobami... Jediné, na co chuť mám, jsou vánoční filmy. Ty jsou tenhle vánoční čas třeba jako sůl. Zrovna před nedávnem jsem viděla Lásku nebeskou - můj zamilovaný film, bez kterého to pro mě nejsou vánoce. A taky jsem dneska byla v kině na jednom super filmu, jmenovalo se to Trable o vánocích. Šla jsem tam s tím, že se pobavím a setřepu ze sebe takový ten nepříjemný šedý nános, co na mě v zimě sedá a konečně trochu nasaju toho Ducha vánoc. No místo zábavy jsem brečela víc než se smála - to je u mě ale naprosto normální, v kině brečím vždycky - , ale alespoň jsem se uvolnila. Z Ducha vánoc jsem teda moc nedostala, ale bylo to fajn.

Často se mi zdá, že zapomínáme, o čem Vánoce vlastně jsou. Je to přece nádherný čas, který máme strávit s rodinou a přáteli, dobrým jídlem a nějakou tou radostí. No a to taky není všechno. To, že se pro nás Vánoce stávají rutinou, není žádná novinka, stejně tak jako to, že už ani nevzpomínáme, proč je vůbec slavíme.

Vánoce. Den, kdy se narodil človíček, který změnil svět způsobem jako nikdo před ním ani nikdo po něm. Dáváme si dárky mezi sebou, abychom si připomněli, že MY jsme dostali ten největší dárek. Nejkrásnější dárek od Boha. Narození našeho spasitele.

Příběh o tom, jak mladá dívka Marie porodila malého chlapce ve chlévě, známe asi všichni (a pokud ne, hezky to zpracoval evangelista Lukáš, kde se ve druhé kapitole jeho evangelia můžete všechno dočíst). Jak ale tenhle den navždy změnil svět, to nám někdy proklouzává mezi prsty.

Narození malého Ježíška byl jeden z nejvýznamnějších dnů nejenom proto, že na svět přišel Mesiáš, na kterého Židé čekali stovky let, ale také proto, že Bůh nezapomněl a svůj slib opravdu splnil. Po stovky let sliboval skrze proroky, že přijde spása a lidé často až příliš rychle ztráceli naději. Netrpělivost totiž není záležitostí jen dnešní doby - ale Bůh má na všechno své vlastní načasování... A tak se to stalo. Bůh splnil slib a na svět přišel Ježíš.

Vánoční čas by tak měl být časem plným díků a především naděje. Je to přeci důkaz toho, že i zdánlivě zapomenutý slib se může splnit. Buďme tedy o Vánocích se svými nejbližšími, vděčni za to, co máme a s díky na rtech, že jsme dostali ten nejhodnotnější dar - totiž neposkvrněný vztah s Pánem. Nechť je tento čas časem naděje na památku malého Ježíška, který byl, je a bude největší nadějí nás všech...

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 magthealien magthealien | Web | 3. února 2016 v 22:06 | Reagovat

Také jsem tyto Vánoce nemohla získat tu pravou náladu, ale nakonec jsme ty svátky prožili nádherně a v našem domě se nezapomíná jejich hlavní podstata, což je na tom nejkrásnější :)

Lidé zapomínají, jednou možná někteří zapomenou úplně.. Víš, někdy mě tohle docela dokáže rozesmutnit, protože hlavní křesťanské svátky se mění v komerční. Pomalu se tak děje třeba i Čínským novým rokem.. ale proč se třeba židovský svátek světel, nebo Diwali nedostává do našeho otevřeného světa... když někomu namítnu, že slaví Vánoce, aniž by pořádně věděl proč a má stres jen s penězi, odpoví - je to přece kultura a tradice... Namítám pak, že i Chanuka a Diwali jsou tradice... Zvláštní, že na to už odpovědi nejsou. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama