Rozbitý svět ?

18. října 2015 v 20:57 | Followerka |  Ze života
S naším světem něco není v pořádku. To víme všichni. Kdykoli se podíváme kolem sebe, vidíme jen utrpení a zkázu. Kde máme vzít naději, když vidíme svět bez naděje?

Já tedy nevím jak ty, ale já takový život žít nechci. Život bez naděje, bez naděje na lásku, na štěstí, ...

- Stop. -

Takových řečí bylo už pro dnešek dost. Pojďme se podívat na začátek, na chvilku přetočit čas.
Abychom mohli odstranit - nebo se alespoň mohli pokusit odstranit - problém, musíme najít příčinu.

Na tom, že s naším světem něco není v pořádku, jsme se již shodli. Teď je ale před námi jedna záludná otázka: čím to je? Chtěla bych se teď s vámi podělit o to, jaká je to příčina podle mě.

Když Bůh stvořil svět, věděl, že jeho dílo je velmi dobré. Ale pořád to nebylo perfektní. A tak stvořil člověka. Bůh toužil po bytosti dokonale stvořené k jeho vlastnímu obrazu, aby byla schopna přemýšlet a rozhodovat se - aby byla svobodná. Bůh nám dal do rukou moc a my ji zneužili. Otočili jsme se zády ke všemu, co nám dal. Ublížili jsme mu. Zklamali jsme. Zhřešili jsme. A on nás přes to všechno pořád miluje. Všechny. Do jednoho.

Tenhle příběh není jen o tom, jak "Eva poslechla nějakýho hada a ukousla jabko", jak už jsem někde slyšela. Tenhle příběh je o něčem jiném, o něčem mnohem větším. Je to naše historie. Ono to ani tak není o tom jablku, spíš o tom, jak snadno se nechala Eva zlákat vidinou větší moci, vidinou toho, že bude jako Bůh. A pokud se vám tomu nechce věřit, podívejte se na ty statisíce (možná i miliony ? ) lidí, kteří se sami za bohy považují. Ale Bůh je jenom jeden. Ten s velkým B. Ten, který nás stvořil k jeho vlastnímu obrazu, dal nám život a taky svobodné rozhodnutí.

Kdykoli zase uslyšíte nebo uvidíte něco, co na tomto světě není dobré - co je rozbité, vzpomeňte si, prosím, na tenhle příběh a nedávejte to za vinu nikomu jinému, než lidstvu jako takovému.
Od doby, co jsme se k Bohu otočili zády, se nám v životech dějí strašné věci. A příčinou je hřích. Je to přesně ten hřích, který Adam s Evou zavinili v zahradě. Jak vím, že je tenhle příběh pravda? Nevím. Věřím. Protože to prostě dává smysl.

A ptáte se, proč musíme i my všichni, po těch staletích po stvoření, trpět za chybu nějakých dvou lidí? Pak se ptáte správně. Ale odpověď je jasná. A můžete ji najít všude kolem vás. Hřích je v každém z nás. Skrývá se hluboko uvnitř nás už když se narodíme. Je to naše hamižnost, pýcha, sobectví, nenávist, všechno, co je v nás špatné. Ale nesmíme zapomínat, že je v nás i to dobré. A to dobré je od Boha. Všechno dobré je přeci od Boha.

My jako lidé máme často tendenci obviňovat Boha z našich vlastních chyb. Správná otázka není "Kde byl Bůh?", ale "Kde byl člověk?". V jednom z mých oblíbených filmů (Collete) se hned na začátku říká: "Bůh stvořil člověka a člověk stvořil koncentrační tábor." Bůh je zodpovědný za svobodu, avšak my jsme zodpovědní za jednání ve svobodě.

Naše touha "chtít pořád víc" nás dostává do těch špatných situací, ve kterých se neustále ocitáme, a potom voláme k Bohu. A On i přes to všechno odpovídá. On nám dal další šanci. A dá nám jich kolik budeme chtít, jenom stačí je využít. ale o tím zas někdy příště.

Abych se teď vrátila k naší prvotní otázce, tou příčinou, po které jsme pátrali, je poddání se touze po moci a následnému rozhodnutí otočit se k Bohu zády, které se otisklo do životů nás všech.

Je to zdánlivě bezvýchodná situace. Ale jen zdánlivě. Existuje ještě jiná cesta. Vždycky je nějaká.

Tenhle svět není světem bez naděje. To, že ji nevidíme, ještě neznamená, že není. Stejně tak, jako Bůh.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kiwi Kiwi | Web | 18. října 2015 v 21:31 | Reagovat

Krásný článek ♥

2 followerka followerka | Web | 18. října 2015 v 22:01 | Reagovat

[1]: Děkuju :)

3 Veronika Veronika | 29. října 2015 v 0:11 | Reagovat

Ty jo Pájo! Překrásně napsáno! :)

4 magthealien magthealien | Web | 3. února 2016 v 21:50 | Reagovat

Dobře, velmi dobře napsáno. Mnoho lidí rádo diskutuje o něčem, o čem ví jenom, co někde zaslechl. Je to jako mluvit o knihách, zatímco jsme viděli jen jejich obal zanesený prachem.

A rozesmívá mě a nejspíš ještě dlouho bude, jak se říká, že 'něco je rozbité' a 'svět se zbláznil', říkáme to jako lidé často a vsadila bych se, že si vůbec neuvědujeme vlastní vinu, ať už se na tom podílíme aktivně nebo jen mlčením.

5 L Arpet L Arpet | E-mail | Web | 17. května 2016 v 20:56 | Reagovat

"Blahoslavení, kteří neviděli a přesto uvěřili."

Jenom bych podotkla, že dědičný hřích - tedy ono "ukousnutí jablka" , v nás zemřel, byli jsme od něho očištěni při křtu ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama