Proti proudu

19. září 2015 v 16:19 | Followerka |  Ze života
Hipster. Slovo, které v dnešní společnosti hraje poněkud velkou roli. Především v poslední době. Je to člověk, který se chce za každou cenu vyhýbat nepsaným normám. Možná se jim i dokonce vysmívat. Za každou cenu jde proti proudu. Vyžívá se v odlišnosti. A každý ho za to respektuje. Protože tuhle odlišnost umí pojmenovat. "Je to prostě hipster." A tečka.

Podle mě je slovo hipster definicí pro jakousi odlišnost, dovolila bych si říct, že se jedná o jednu stranu extrému. Dovolte mi vysvětlit, co tím myslím. Budu teď chvilku mluvit o mincích. A pokusím se poodhalit rub a líc mince, na kterou jsme jako společenství lidí na téhle Zemi zvyklí. Ale co když existuje i něco jiného? Že by "chybná" ražba?

Nejdřív se mince vysekávají z kovových pásů, pak se jim lemují hrany, orazí se na ně patřičný vzor a pěkně se vyleští, aby se krásně leskly. A potom se přísně kontrolují, aby neunikla žádná chyba. Nepřipomíná nám to něco?
Náš život začíná tím, že vykoukneme na ten ledový svět jako naprosto tvárná stvoření. Bez potisku. Samozřejmě máme nějaké vrozené genetické vlohy, ale i ty časem s potiskem dočista mizí. Na řadu přichází lemování, totiž čas, kdy nám naši perfektně oražení rodiče vštěpují, co je správné a co ne. Následuje oražení. Někdy do času dospělosti se dočkáme našeho tolik očekávaného cejchu, jsme oražení a už víme, kdo jsme. A nakonec leštění. Každá nedokonalost, která přísnému procesu unikla, zmizí. Jsme připraveni. Dostáváme se do oběhu. Děláme přesně to, co na nás otiskli. Chodíme do školy, do práce, nic nestíháme, každý den je jen bitva s časem, život nám plní stres a starosti, vztahy se rozpadají, nové vznikají, rodíme a vychováváme děti, pořád nám na záda tluče čas, utápíme se v kofeinu a vyděláváme peníze až do chvíle, kdy už jsme moc staří na to, abychom mohli naši funkci spolehlivě dál vykonávat. Tak skončíme sami, opuštění, bez peněz a s vrtkavým zdravím. Najednou si uvědomíme, že to, co jsme za život chtěli zažít, nás minulo velkou oklikou. A pro co jsme tohle všechno dělali? Abychom uživili lidi, kteří se živí na nás a vyrobili další dělnickou sílu... Uff. Už je toho nějak moc.
Právě jsem se pokusila vysvětlit druhý extrém, totiž lidi, kteří se proudem nechávají unášet bez jakýchkoli problémů či nelibostí a se svolením se stávají členy stáda.

Já už jsem si před hodně dlouhou dobou řekla, že nechci jít jen tupě vpřed, unášena stádem, nevědoma, kam vlastně jdu a kam mířím. Dlouho jsem hledala, jak z toho ven. Jak udělat, abych se nějakým způsobem stala chybnou ražbou, černou ovcí stádového společenství?
Naštěstí můžu říct, že i tahle teorie má své mouchy. My totiž nejsme mince. Jsme lidé. A i když tenhle systém často velice dobře funguje, musím říct, že existují i zadní vrátka. Díky Bohu.

Kdybyste patřili světu, svět by miloval, co je jeho.
Vy však světu nepatříte, neboť jsem vás ze světa vyvolil, a proto vás svět nenávidí.
Jan 15:19

Být jiný je často těžké. Lidé se instinktivně brání věcem, které neznají nebo jim dostatečně nerozumí. "... a proto vás svět nenávidí." Silná slova, že? Možná až příliš silná. Nesmíme vytrhávat takový text z kontextu a je třeba říct, že kolem roku 33, kdy byl Ježíš zavražděn, nebyli křesťané zrovna dvakrát v oblibě. Mocnostem se prostě nehodili do krámu... Nicméně i často v dnešním světě se setkávám s nenávistí vůči křesťanům, ale nejen těm. Xenofobie světem otřásá a lidé se tomu často až příliš lehce poddávají...

Bůh nám dal na vybranou. Buď se můžeme stát další mincí v zástupu, nebo můžeme žít jako svobodní šťastní lidé. Nemusíme být zrovna hipsteři, kteří na svou nucenou odlišnost často až příliš upozorňují, můžeme žít normálním životem, ovlivněným pouze Boží přítomností a láskou. "Vy však světu nepatříte, neboť jsem vás ze světa vyvolil..." - já světu nepatřím, protože mě Ježíš změnil. Změnil mě v nepojmenovaně odlišnou. A nepojmenovaná odlišnost není špatná, je jen jiná. Nepochopená. Úžasná. Boží.

Já jdu proti proudu a nestydím se za to. Jdete se mnou?

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 magthealien magthealien | Web | 3. února 2016 v 21:39 | Reagovat

Velmi dobře 'zpracované' :)

Šla bych s tebou, jen ne asi tak úplně ruku v ruce =)

A přestože jsou tu popsané extrémní situace,  nad kterými by kdekdo mávnul rukou, protože jsou přece nepravděpodobný extrém, je více a více lidí unášeno davy... a stejně tak ale více a více lidí z davu vystupuje a snaží se hledat novou cestu, možná také za chvíli davovou, ale novou a snad.. lepší.

2 L Arpet L Arpet | E-mail | Web | 17. května 2016 v 20:59 | Reagovat

Super :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama